Máte doma karmu, plynový kotel, kamna na dřevo nebo na uhlí? Pak i vám hrozí nebezpečí otravy nepřítelem číslo jedna – oxidem uhelnatým. Že si necháte jednou ročně udělat revizi plynu? Vězte, že ani to nestačí. Kvůli mylným představám o míře rizika vede tento „tichý zabiják” v žebříčku náhodných otrav po celé Evropě.

Některé statistiky uvádějí, že na otravu oxidem uhelnatým (CO) zemře v Česku 150 lidí ročně*. Důvodem je zejména to, že ve společnosti panuje mnoho mýtů spojených s tímto zákeřným plynem.

Mýtus 1: V nebezpečí jsou jen majitelé plynové karmy nebo kotle.

Nedokonalé spalování, při kterém vzniká oxid uhelnatý, probíhá i v kamnech na dřevo a na uhlí. S rostoucí oblibou krbů přibývá také počet otrav právě ze spalování dřeva.

Mýtus 2: Servis plynového kotle či karmy stačí.

Nestačí. Je nutné přivolat také kominíka, který zkontroluje spalinovou cestu. Při jakékoliv poruše se totiž vrací zpět do bytu spaliny s vysokým obsahem oxidu uhelnatého. Případ z roku 1995, kdy se otrávilo 5 obyvatel bytového domu, protože jim komín u krbu ucpal mrtvý pták, mluví za vše.

Mýtus 3: Kamna si dokážu zprovoznit sám.

I když to uděláte správně, stále je potřeba, aby revizní technik zkontroloval, zda je tah komínu dostačující k odvedení spalin.

Mýtus 4: Větrat na chodbu je dostačující.

Při větrání do vnitřního schodiště vzniká díky komínovému efektu v bytě podtlak a spaliny z kotle a kouřovodů jsou nasávány zpět do místností. To samé platí i u zapnuté digestoře či odtahu v koupelně a na záchodě. Ve všech těchto případech musí být vždy otevřeno okno v místnosti s plynovým zařízením.

*Součástí jsou ale také oběti požárů při kterých se oxid uhelnatý tvoří.

Jak zabránit otravě oxidem uhelnatým

Základním pravidlem by mohla být rada ve stylu MUDr. Plzáka: „ Větrat, větrat, větrat!”.

Pravidelně a dostatečně větrat (zejména v zimě) je ale asi stejná utopie jako dodržovat správný pitný režim. Je proto mnohem spolehlivější svěřit své bezpečí „do rukou“ některých z mnoha čidel oxidu uhelnatého. Ta, jakmile zaznamenají zvýšenou hodnotu oxidu uhelnatého, spustí alarm.

Jak vybrat detektor oxidu uhelnatého

Na trhu existuje nepřeberné množství detektorů CO. Jak si ale vybrat? Předně zvažte, jak často chcete měnit a kontrolovat u čidla baterii. Není nic horšího, než se spoléhat na nefunkční detektor.

Dále si rozmyslete, zda potřebujete o nebezpečí vědět, jen když se nacházíte v místě úniku plynu, nebo i když jste pryč. To se hodí zejména, pokud necháváte doma svoje děti nebo pokud máte už starší rodiče, kteří by mohli alarm přeslechnout.

Dlouhou životnost baterie spolu se zasíláním notifikací přes internet nabízí chytrá čidla pro síť Sigfox. Oproti běžným detektorům jsou sice dražší, ale baterie vydrží nabitá až 4 roky a na nutnost vyměnit baterii vás čidlo samo upozorní. Navíc pravidelně odesílá potvrzení, že je provozuschopné. Upozornění o spuštěném alarmu doručí několika způsoby i více lidem.

Další plyny na černé listině

Oxid uhelnatý ale není jediný, který na vás čeká v temné uličce za rohem. Po boku má hned několik dalších nohsledů, kteří jsou téměř stejně nebezpeční. I na ně vyzrajete pomocí chytrých senzorů.

Velká část senzorů dokáže odhalit více plynů najednou. Abyste si důkladně zajistili domácnost proti záludným plynům pak stačí jen 2–3 čidla: čidlo oxidu uhelnatého, kouřové čidlo (hlídá vznik požáru) a případně čidlo zemního plynu či propan-butanu.

Zdroj: Cudzis.blog.sme.sk, iDNES.cz, Wellnessair.cz